1938–1945

Mnichovská dohoda, podepsaná 30. září 1938 zásadně narušila dosavadní vazby ostravské aglomerace. Německá říše zabrala území na levém břehu Odry, Polsko do svého napadení Německem 1. září 1939 rozšířilo svou rozlohu o Karvinsko a Bohumínsko. Změna politických poměrů zasáhla i do podoby dopravní sítě. Tratě ze Svinova do Kyjovic a Klimkovic se ocitly na německém území. Zatímco dráha do Klimkovic byla pod správou česko-německé komise, dráha do Kyjovic přešla pod správu říšských úřadů.

Zábor původně českého území Polskem se dotkl jak tratí Bohumín–Fryštát, tak Moravská Ostrava – Karviná. Slezské zemské dráhy byly rozděleny na tři provozní části, přičemž úsek Bohumín – Kopaniny – Orlová – Karviná – Fryštát řídilo nejprve ředitelství Śląskich kolejek Krajowych v Novém Bohumíně a od 2. září 1939 pak nacistické Teschener Kreisbahn s ředitelstvím tamtéž. Trať překračovala hranici, byla tedy zavedena pasová povinnost. Vozy místní dráhy byly využívány rovněž k přepravě raněných vojáků do orlovské nemocnice.

V polském záboru se rovněž ocitly části místní dráhy z Moravské Ostravy do Karviné, mimo jiné také stanice Orlová. Pro části trati na polském území bylo zřízeno samostatné provozní ředitelství. Spojení bylo přerušeno, neboť poblíž jámy Hedvika nechalo polské vedení vytrhat koleje a při ústupu poté zničilo i zdejší tramvajový most. Teprve za německé okupace byl provoz na trati obnoven, v místě zničeného přemostění však bylo nutno přestupovat. I v tomto případě byla zavedena pasová povinnost.

Zřízení Protektorátu Čechy a Morava 15. března 1939 vedlo k zavedení jízdy vpravo, ve služebním styku bylo nařízeno používat němčinu. V letech 1942 a 1943 pak na základě smluv získala Společnost moravských místních drah do svého vlastnictví dráhu ze Svinova do Kyjovic a z Hrušova přes Slezskou Ostravu do Michálkovic.

Válečné události opět výrazně zasáhly do provozu na ostravských kolejích. Chronický byl nedostatek finančních prostředků, provozních rezerv, personál byl kvůli svému původu či odbojové činnosti perzekvován, vozy byly opotřebovány, nedostatek pohonných hmot vedl k omezování provozu, snižování počtu zastávek či přechodu na alternativní paliva především u autobusové dopravy. Konec války přinesl zničení velkého množství mostů ustupující německou armádou spolu s rekvírováním všech provozuschopných autobusů. Jediný ukrytý autobus pak při dobývání Ostravy zabavila Rudá armáda. Obnovení dopravy v předválečném rozsahu se podařilo až roku 1946.