1949–1960

Vznik jednotného dopravního komunální podniku se odrazil ve snahách konsolidovat stávající tratě do jedné sítě a zlepšit dopravní situaci ve vztahu k novým výzvám, obrovským investičním podnikům typu výstavby Nové huti Klementa Gottwalda v Kunčicích a nového sídliště v Porubě. Snaha zajistit rychlé a pohodlné spojení vedla počátkem 50. let 20. století k úvahám o zřízení částečně podpovrchové rychlé tramvaje středem vznikající Poruby či výstavbou rychlodrah na jižním (Rudná) či severním (Slovenská) okraji Ostravy. Se smrtí Stalina a Gottwalda v roce 1953 byly tyto megalomanské vize opuštěny a přistoupeno bylo k dílčí modernizaci stávajících tratí, protažení kolejového spojení ze Svinova do Poruby a dále na Vřesinu, či výstavbu tratí do Zábřehu, postupnému zrušení tratí do Klimkovic a ze Svinova do Vřesiny a k napojení Nové huti normálně rozchodnou tratí přes Hranečník na stávající ostravskou dopravní síť. Jako tzv. trať míru byla postavena dráha mezi Přívozem a Petřkovicemi a elektrizována navazující železnice do Hlučína. Provoz byl zahájen 29. prosince 1950. Pro údržbu vozů byla vybudována moderní vozovna v Porubě.

Pro úzkorozchodné dráhy znamenala 50. léta 20. století změnu trasování v souvislosti s výstavbou nových sídlišť v Karviné. Změny v dopravní koncepci si vynutily nahrazení tramvaje do Michálkovic trolejbusem a především přímé kolejové spojení Poruby s Novou hutí Klementa Gottwalda. Z tohoto důvodu byla zkrácena trať z Karviné do Moravské Ostravy, která nově končila na Hranečníku.