Kodeš, Oldřich (*1926)
Oldřich Kodeš
malíř, sklářský výtvarník
* 17. 6. 1926, Karviná
Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Novém Boru u Stanislava Libenského a Josefa Hospodky. Po krátkém působení ve sklárně v Karolince na Valašsku se vrátil do rodného kraje a stal se propagačním výtvarníkem Třineckých železáren, později Ostravsko-karvinských dolů. Od r. 1969 pracoval v reklamní agentuře Rapid v Ostravě, kterou od roku 1971 vedl z pozice ředitele. Zatímco ve volné tvorbě se více zabýval malbou, oficiální zakázky měly charakter designových objektů ze skla (leptané sklo, lepené sklo, vitráže).
Formálně poučen uměním české meziválečné avantgardy (výrazná stylizace, sumarizace objemů, silná kontura) se na konci 50. let přiklonil k programu tzv. ostravského neorealismu, který v návaznosti na poezii všedního dne zobrazoval modernistickým způsobem a bez příkras svět práce i odpočinku běžného člověka v ostravsko-karvinském uhelném revíru. K tvorbě tohoto charakteru se Kodeš vrátil po odmlce v 70. a 80. letech. Na jeho obrazech převládají náměty odpozorované v prostředí dělnických kolonií rodné Karviné (V havířské kolonii, Na šichtu, Po šichtě, Havířská koupel, Pod haldou, Havíř, V bufetu, Život na sídlišti, Karvinský harmonikář, Odslouženo), ale i náměty sociální (Havířská stávka, Ne!, V žitě). Jádro výjevů leží ve výstižném zachycení nálady momentu, vnitřního rozpoložení jednotlivce či atmosféře a vztazích určité pospolitosti. Vztah k zobrazované skutečnosti je u Kodeše většinou volný, realita je mu více inspirací pro tvorbu bez přímého modelu. Krajinomalby zachycují Karvinou v její proměně z urbanizovaného prostoru v postapokalyptickou krajinu (Karvinské torzo, Havířský dům, Černý potok, Halda, Domek pod haldou, Žofinka, cyklus Stará Karviná). Je však také autorem řady zátiší či symbolických výjevů (Odtroubeno, Stáří, Milenci, Strach, cyklus kreseb Básník).
Kodeš je rovněž autorem řady výtvarných realizací ze skla pro architekturu: vitráže pro Agrozet Brno, vitráže v muzeích Vodňany a Český Těšín, obřadní síň Těrlicko, skleněná stěna pro prodejnu Klenotů v Šumperku (1972), dvě skleněné stěny a dekorativní skla pro Výzkumný ústav hutnictví železa v Dobré (1973), dvě skleněné vitráže pro budovu ředitelství Železáren a drátoven Bohumín (1973), leptaná skla pro smuteční síň ve Velkých Hošticích (1979), leptané sklo vstupních dveří a broušená vitráž se znakem Ostravy pro Služby města Ostrava (1979), dva podnikové znaky a devět skleněných vitráží pro Zbrojovku Brno (1978–1981). Je také autorem plastik pro smuteční síň v Šenově.
V roce 1963 se stal zakládajícím členem skupiny karvinských výtvarníků s názvem Parazol (dalšími členy Edgar Baran, Oldřich Bijok, Otto Harok, Miloš Jančar, Vladislav Oslizlok, Walter Taszek ad.), v roce 2002 zakládajícím členem ostravské výtvarné skupiny Chagall.
V 60. letech 20. století vystavoval na kolektivních výstavách výtvarníků severomoravského kraje v Ostravě, Olomouci či Karviné, ale též samostatně s Milošem Jančarem v Okresní knihovně v Karviné. Od poloviny 80. let vystavoval kolektivně v Praze a Novém Jičíně. Samostatné výstavy uskutečnil např. v Zámecké galerii Chagall v Karviné (2000), ve Výtvarném centru Chagall v Ostravě (2000), v Městském domě kultury Karviné (2001), ve Velké galerii Těšínského divadla v Českém Těšíně (2006, 2011). Se Skupinou Parazol vystavoval v Zámecké galerii Chagall v Karviné (2002), se Skupinou Chagall v Brušperku, ve slovenské Bojnici či v Ústí nad Orlicí (2003). Při příležitosti autorových 90. narozenin se uskutečnila retrospektivní výstava v Domě kultury v Karviné (2016). Výstava Kodeše se stala v roce 2023 úvodní exhibicí nově otevřené Galerie města Karviné.
Jakub Ivánek
Média
Časová osa
Aktualizováno 14. 11. 2024
