Meziválečné období
Konec první světové války zastihl ostravské tramvaje v tristním stavu. Všeobecná drahota, mobilizace, nedostatek finančních prostředků i náhradních dílů zdecimoval vozový park i personální stav všech ostravských drah. Vznik nového státu – Československa – také zkomplikoval právní postavení všech dopravních podniků na území aglomerace. Situaci příliš neprospěla snaha jednotlivých obcí vytvořit větší správní celky, situace se uklidnila až vznikem tzv. Velké Ostravy v roce 1924, do níž však byly inkorporovány pouze moravské obce.
Se všemi těmito problémy se ostravská doprava vypořádala postupně. Nejprve došlo k tzv. nostrifikaci, tedy procesu přenesení sídla dopravní společnosti ze zahraničí do Československa a s tím spojenou výměnou akcií. Původně vídeňská Společnost brněnských místních drah tak přenesla své sídlo do Moravské Ostravy, změnila název na Společnost moravských místních drah a majoritním akcionářem se nově stalo město Moravská Ostrava. Tato společnost se i nadále soustředila na normálně rozchodné dráhy, které modernizovala, provedeno bylo např. zdvoukolejnění trati Přívoz–Vítkovice, zrušení stávajícího nádraží v prostoru dnešního Finančního úřadu a přenesení vozovny a dílen v roce 1929 do nového objektu v Křivé ulici. V témže roce byla trať do Vítkovic prodloužena přes novou vilovou čtvrť v Zábřehu (tzv. Družstvo) do Bělského Lesa.
Mezi dopravní akvizice společnosti v meziválečném období patřila především ztrátová parní dráha Svinov – Klimkovice, kterou společnost v roce 1926 zakoupila, elektrizovala a napojila na dosavadní síť kolejové dopravy, kterou také v roce 1930 doplnila autobusovými linkami.
Město Moravská Ostrava, resp. po roce 1924 Ostrava, však bylo vlastníkem a provozovatelem i dráhy z Moravské Ostravy do Karviné. Ve skutečnosti tak do městské pokladny plynuly příjmy z obou těchto podniků, které zůstaly samostatné až do konce 40. let 20. století, a to především kvůli jejich odlišné právní podstatě.
Vítkovice – Hrabová
Vítkovické železárny, provozující drobnou dráhu z Vítkovic do Zábřehu, odkoupily Palkovským nabídnutý projekt dráhy z Mariánských Hor do Brušperku a upravily jej pro své potřeby. Ke 100. výročí vzniku Vítkovických železáren, tj. v roce 1928 byla postavena tzv. Jubilejní kolonie, kterou podnik napojil na svou dopravní síť. Osobní doprava na trati Zábřeh, pošta – Hrabová byla zahájena 5. října 1930 parou a v roce 1934 elektrizována. Společnosti moravských místních drah, která měla o tuto část města rovněž zájem, se tak nepodařilo do zájmové oblasti Vítkovických železáren dopravně vstoupit.
Slezské zemské dráhy
Jedinou stavební aktivitou této společnosti, která existovala i poté, co byly Morava a Slezsko roku 1928 sloučeny do tzv. Země moravskoslezské, byla stavba dráhy ze Svinova do Kyjovic. Původní plány z konce 19. a počátku 20. století zvažovaly jejím prostřednictvím spojení Ostravy s Opavou, nakonec však byla normálně rozchodná parní dráha dovedena do roku 1925 do Vřesiny a roku 1927 na katastr obcí Kyjovice a Budišovice. Hospodářská krize a následná válka zhatily snahu elektrizovat provoz dráhy.
Nerealizované projekty
Po roce 1918 v souvislosti s připojením Hlučínska k Československu byl oprášen návrh připojit tuto oblast k Ostravě prostřednictvím tramvajové trati. Realizováno však bylo v roce 1925 pouze prodloužení železniční trati Opava – Hlučín do Petřkovic.
