Po roce 1989

Poslední necelé dva roky Biňovcova života byly naplněny intenzivní prací. Podílí se na obnově otevřeného charakteru ostravského rozhlasu (pravidelně připravuje texty a vysílá je) a vzniku svobodných médií – novin. Patří mezi devatenáct zakladatelů akciové společnosti Moravskoslezský den (mj. s Vladimírem Kostihou, Janou Lorencovou, Josefem Mikolášem, Marii Rodovskou, Danuší Trnkovou, Vladimírem Vavrdou, Ladislavem Vymazalem). Je zvolen (9. 6. 1990) poslancem České národní rady a stává se členem výboru pro vědu, vzdělávání a kulturu.

Jeho příspěvky Moravskoslezském dni, zvláště každodenní rubrika Mluvím za sebe, nezůstávaly bez ohlasu, o čem svědčí dochované dopisy – jedni spílali (Z Vašich posledních článků mám zlý pocit, že Vám dochází inspirace. […] Je-li tomu skutečně tak, a Vy opravdu nevíte, o čem máte psát, nepište raději nic, dopis z 4. 4. 1990), druzí děkovali (Vaše noviny se mi velice líbí a je skvělé, že máte mezi sebou pana Karla Biňovce, kterého považuji za hrdinu Ostravy už za jeho neohrožené projevy ve Svobodné Evropě, dopis z 3. 4. 1990) a jeho postřehy oceňovali (Víte, velice často mi hýbete žlučí, ale přiznám se. Máte můj obdiv, prostě před Vámi smekám, dopis z 18. 7. 1990). Biňovcova zastavení (existují jich stovky), reagující na aktuální společenskou a politickou situaci, rezonovala, mj. svou upřímnou věcností (dopis z 9. 9. 1990); Denně se těším na Vaše moudré povídání, ve kterých nacházím zodpovězené otazníky současnosti, dps. 16. 9. 1990; každé ráno je první otázky: už jste četli Biňovce, dopis z 19. 9. 1990).  Dochované čtenářské reakce dokládají, jak se trefuje do témat, která znepokojují. 

Po zvolení Karla Biňovce do České národní rady se na něj obracejí lidé, aby jim pomohl s jejich trápením. Seznamují jej se svým životem, příkořími, která vytrpěli, s chybami, za které musejí pykat, s nespravedlnostmi, které je postihly, a chtějí, aby je s nástupem nových právních zásad a se změnou společenské atmosféry vyřešil. Najdeme ale i dopisy dokazující vzepětí a chuť zapojit se prací do nastalé svobody. V dopise ze 24. 7. 1990 čteme: Chci Vám nabídnout jakoukoli pomoc se vším, co s Vaší poslaneckou prací souvisí – např. sběr a třídění informací, přehledy tisku apod. Sám Karel Biňovec se ve světle dochovaných dokladů mění na instituci, když je vyzýván, aby zasáhl do konkrétních jevů. Neklid tehdy vzbuzovaly (tady opět citujeme) např.: stavba sídliště Bělský les, přejmenovávání státního útvaru, mafie bývalých funkcionářů a znovu funkcionářů, výprodeje dětských cviček do Polska, malá úcta k české vlajce, zákon o předkupním právu, vztah Moravanů a Slezanů, výše důchodů, zdražení potravin, prosazování nacionalistických požadavků, špatné oddrenážování hřbitova aj. Mnozí v dopisech parafrázují jeho značku v novinách – Mluvím za sebe – a požadují, aby mluvil i za své voliče. 

Pokud máme k dispozici podklady tiskového odboru Kanceláře ČNR, záznamy vystoupení, která Biňovec na půdě poslanecké sněmovny proslovil, pak víme, že se zasazoval o to, aby nedošlo k rozdělení Československa (podle mého názoru bychom to měli stylizovat asi tak, že věříme, že vláda udělá všechno pro to, aby byla zachována naše federace a aby tato federace byla skutečně aktivní a silná. Potlesk, 6. 8. 1990); bojuje za rozpočet města Ostravy, který byl pro rok 1991 navrhován výrazně (o 441 mil.) nižší než v roce 1990 a analyzuje dopad těchto změn zvláště v oblasti zdravotnictví, v přepočtu částky na jednoho obyvatele atd. Svou řeč tehdy Biňovec završuje apelem: Já končím tím, že nejsem premiér Mečiar, abych zde mohl mlátit do stolu ve jménu Ostravy a vyhrožovat odtržením Ostravy od republiky. Ale apeluji na váš rozum a zdůrazňuji situaci, že Ostrava se může stát sudem prachu, který může ohrozit celou reformu, pokud jí nepomůžete. (21. 12. 1990); vystupoval proti Hnutí Morava a Slezsko snažící se o osamostatnění těchto regionů (zemské uspořádání, zřízení moravské vlády a parlamentu): Necháváte se slyšet, že to na Moravě vře. Omyl pánové, vře to, ale ve vašich řadách. (Veselost.) Je tu totiž v sázce vaše kariéra, kariéra některých bývalých funkcionářů KNV. Vám nejde o blaho Moravy a Slezska. Kdyby vám šlo o to, pak byste v parlamentě, ve vládě poctivě makali, byli byste maximálně nápomocni při zavádění ekonomické reformy, veškeré síly byste věnovali rozvoji a popularizaci moravského a slezského folkloru, prosazovali byste celostátně sportovní talenty Moravy a Slezska, které byly v minulosti tolik opomíjeny, všemožně byste podporovali morální a duchovní rozvoj občanů Moravy a Slezska, který je velmi zaostalý. (27. 2. 1991)    

Dochované poslanecké materiály Karla Biňovce obsahují také argumentační podklady pro zřízení univerzit v Opavě a Ostravě na počátku 90. let 20. století, dopisy, z nichž je zřejmé, jak dlouho byla celá situace na vážkách, v kolika variantách návrh existoval, jak citlivá (ať už ve vztahu Opava – Ostrava, Morava – Slezsko, region – centrum) a současně vyhrocená jednání byla, ke kolika úskokům, nečekaným zásahům docházelo, ale současně, jak urputné bylo úsilí těch, kdo se za univerzita zasazovali (osobnosti, instituce).  

V červnu 1991 se aktivní život Karla Biňovce uzavřel. Ve vzpomínkách zůstávají charakteristiky zcela osobní. Připomínkou jeho aktivního veřejného života a oceněním muže, jež ctí slovo se stala Pamětní deska Karlu Biňovcovi, která byla odhalena 27. června 2015 (Den památky obětí komunistického režimu) v porubské ulici U Oblouku. Vytvořila ji Šárka Mikesková a inicioval ji Okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu ve spolupráci s Antikvariátem a klubem Fiducia.

Iva Málková