Formálně poučen uměním české meziválečné avantgardy (výrazná stylizace, sumarizace objemů, silná kontura) se na konci 50. let přiklonil k programu tzv. ostravského neorealismu, který v návaznosti na poezii všedního dne zobrazoval modernistickým způsobem a bez příkras svět práce i odpočinku běžného člověka v ostravsko-karvinském uhelném revíru. K tvorbě tohoto charakteru se Kodeš vrátil po odmlce v 70. a 80. letech. Na jeho obrazech převládají náměty odpozorované v prostředí dělnických kolonií rodné Karviné (V havířské kolonii, Na šichtu, Po šichtě, Havířská koupel, Pod haldou, Havíř, V bufetu, Život na sídlišti, Karvinský harmonikář, Odslouženo), ale i náměty sociální (Havířská stávka, Ne!, V žitě). Jádro výjevů leží ve výstižném zachycení nálady momentu, vnitřního rozpoložení jednotlivce či atmosféře a vztazích určité pospolitosti. Vztah k zobrazované skutečnosti je u Kodeše většinou volný, realita je mu více inspirací pro tvorbu bez přímého modelu. Krajinomalby zachycují Karvinou v její proměně z urbanizovaného prostoru v postapokalyptickou krajinu (Karvinské torzo, Havířský dům, Černý potok, Halda, Domek pod haldou, Žofinka, cyklus Stará Karviná). Je však také autorem řady zátiší či symbolických výjevů (Odtroubeno, Stáří, Milenci, Strach, cyklus kreseb Básník).