Gajda, Vladislav (1925–2010)

Vladislav Gajda se narodil v Ostravě v kolonii Šalamoun do hornické rodiny. Jeho otec Eduard Gajda pracoval v ostravských dolech, matka Anna Gajdová, rozená Kortynová, byla v domácnosti. Vladislav se během 2. světové války vyučil v oboru kamenosochař u ostravské firmy Kamenosochařský průmysl Rudolf Vávra, byl vyhlášen nejlepším učněm v oboru kamenosochař na Moravě. V učení ho ovlivnil syn zakladatele firmy sochař Karel Vávra, absolvent hořické sochařsko-kamenické školy a také Akademie Výtvarných umění v Praze (u Otakara Španiela), autor mnoha sochařských děl v Ostravě.

Po vyučení Vladislav Gajda dále studoval v letech 1945–1949 na Státní průmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích. Po maturitě odešel na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v letech 1949-1954 studoval v ateliéru u profesora Jana Laudy, vynikajícího českého sochaře. Laudův reliéf Stvoření uhlí z let 1939-1941 na fasádě budovy bývalého ředitelství Ostravsko-karvinských dolů (původně Severní dráhy Ferdinandovy) na Prokešově náměstí v Ostravě můžeme považovat za předchůdce pozdějších Gajdových prací. Gajdovi spolužáci na akademii byli další později významní umělci jako Josef Klimeš, Hugo Demartini nebo Karel Nepraš.

Po studiích v Praze se Vladislav Gajda vrátil do Ostravy, kde prožil celý život. Od 50. let jeho díla vznikala v ateliéru v Třebovickém parku.

V 50. letech po ukončení studia je jeho tvorba převážně realistická a figurativní. Od roku 1951 do roku 1965 pracoval na sousoší Památník revolučních bojů / Stávka na Dole Trojice (v parku na nám. Dr. Edvarda Beneše). Mezi lety 1955-1957 vytvořil společně se sochařem Jiřím Myszakem tři alegorická sousoší Kultura, Zemědělství, Průmysl určená do architektury nově budované Nové Ostravy (dnes Ostrava-Poruba). Sousoší ukončují římsu rohových výškových domů na Hlavní třídě u kruhového objezdu, plastika Průmysl byla později odstraněna.

Od roku 1959 spolupracoval s architektem Ivo Klimešem (první cena v soutěži) na řešení vstupu do Ústředního hřbitova v Ostravě, dílo bylo dokončeno až v roce 1970. Soubor děl propojujících architekturu a umění v jeden celek představuje abstraktní vyjádření myšlenek o přechodu mezi životem a smrtí.

V dalším díle umělec velmi často využívá zjednodušených, stylizovaných forem, často pro díla spojená s architekturou a určená pro veřejná prostranství. Zásadní byla v tomto ohledu pro Vladislava Gajdu i návštěva sochařského ateliéru Henryho Moora v Anglii v roce 1964.

Většinu svých děl i monumentálních rozměrů Vladislav Gajda vytvářel vlastnoručně z kamene ve svém třebovickém ateliéru originální metodou tryskání do hořického pískovce. Vznikla tak reliéfní stěna Uhlí a železo pro vstupní halu VŠB a další dekorativní stěny, například Kamenná stěna pro stanici metra Kačerov v Praze (1972-1973). Stejnou metodou umělec opracovával i solitérní kusy kamene (Hřbitovní stéla 1959-1971) pro Ústřední hřbitov v Ostravě.

Spolupráce s architekty byla pro dílo Vladislava Gajdy stěžejní. Velmi často a pravidelně spolupracoval s architektem Ivo Klimešem, ale i s dalšími architekty.

Významnou část Gajdova díla představuje jeho práce pro Vysokou školu báňskou, pro kterou vytvořil od konce 60. let 20. století umělecká díla, která dodnes představují vizuální symbol technické univerzity a představují sochařské zpracování tematiky vědy a techniky v různém měřítku i materiálu.

Ke dni 1. 6. 1968 byla vypsána umělecká soutěž na výtvarné dílo pro stavbu areálu VŠB na území VI. obvodu v Ostravě-Porubě. Soutěžním zadáním bylo „získat výtvarně hodnotný návrh reliéfu, příp. jiného výtvarného díla, jež bude umístěno na vymezeném místě fasády novostavby kateder VŠB v Ostravě-Porubě. Téma tohoto díla není předem určeno, musí však odpovídat společenské závažnosti daného úkolu a poslání školy.“

Předpokládaná realizace vítězného návrhu měla termín do 31. ledna 1970. Na rubu dopisní obálky, ve které byla Vladislavu Gajdovi poštou doručena výzva k účasti v soutěži a soutěžní podmínky, se objevuje skica jedné z variant návrhu, kterou sochař později podrobně rozpracoval a doručil do soutěže.

Vladislav Gajda do soutěže vstoupil se dvěma návrhy. Jeden návrh představovala reliéfní plastika, která se měla stát výtvarnou dominantou celého objektu. Autor návrh představuje jako „reliéfní křídla vyrůstající z vertikální drúzy centrální části, která vystupuje od úrovně terénu – srůstá se zemí.“ Druhý návrh představovala volná plastika stojící samostatně před objektem. Geneze návrhů je dokumentována řadou skic a modelů, které se dochovaly v archivu umělce.

Po vyhodnocení všech doručených návrhů se porota rozhodla vypsat užší soutěž pro vyzvané autory (Kafka, Palcr, Gajda). Návrh Zdeňka Palcra byl vyhodnocen jako vítězný, ale architekti Bláha za investora a Strnadel jako vedoucí projekčního týmu vyjádřili později nesouhlas se závěrem poroty a podpořili návrh Vladislava Gajdy. To dokládá významnou a často rozhodující roli projektanta při výběru výtvarných děl pro vlastní architekturu v době závěru 60. let 20. století.

Z Gajdových skic je patrné, že již od počátečních úvah zvažoval prostoupení exteriérového reliéfu do interiérové části budovy. Toto řešení nakonec výrazně umělecky ovlivnilo jinak strohou architekturu vstupního prostoru i celé budovy a sochař se prosadil jako zcela rovnocenný partner architekta.

Motiv díla autor popisuje: „Plastika vyjadřuje rozmach techniky, vědy, civilizace – její křídla pronikají do hmoty kubusu, s nímž vytváří společnou dominantu celého skleněného bloku. Všeobecná idea vstupní plastiky je rozváděna a konkretizována v reliéfu vnitřní stěny vycházející ze strukturálních složek stavby kovů a hornin a je převáděna do výtvarné formy odpovídající obsahu a funkci objektu. Součástí celkového působení jsou odrazy plastických částí v leštěné dlažbě, zesílené výtvarně voleným osvětlením v interiéru i exteriéru.“

Autor v reakci na zadání umělecké soutěže v roce 1968 vytvořil dílo, kde mýtický prométheovský motiv představuje kompoziční vertikálu a motiv vzniku uhlí přírodními procesy zobrazený ve výrazné horizontále. Prométheus jako nositel ohně a života v jednotě se sílami přírody. Vnější monumentální reliéf Prométheus / Rozmach vědy, techniky a civilizace (1968-1973) nad vstupem do budovy rektorátu je vizuálně působivý i z velké vzdálenosti, což je patné zejména na archivních záběrech prostranství před univerzitou. Při bližším pohledu křehce ale stále nedosažitelně levituje nad zemí. Motiv z fasády se propisuje dovnitř budovy. Autor si hraje s měřítkem i materiálem, když nechá zvenku nedosažitelný božský motiv (Prométheus byl potomkem božského rodu Titánů) prostoupit do interiéru v blízkém lidském měřítku prostoru galerie nad vstupem. Spojení s prostorem vyznívá v interiéru klidně, pevně a meditativně. K atmosféře přispívá i horní osvětlení prostoru denním světlem.

Průhledem prosklenou vstupní fasádou se motiv Prométhea propisuje do vnitřního reliéfu Uhlí a železo / Zrod uhlí (1968-1972), který je umístěn naproti vstupu. Kruhový motiv představuje Slunce, energii, pánev, z níž vzniká a rodí se přírodní bohatství znázorněné horizontálním motivem představujícím řez Ostravsko-karvinskou uhelnou pánví. Reliéf byl vytvořen tryskáním pískem do hořického pískovce, které bylo Gajdovou osobitou technikou. S kamenem pracoval většinou sám osobně v zahradě ateliéru v Třebovickém parku.

Realizace pro VŠB představují vyvrcholení Gajdova uměleckého vývoje v 60. letech. Ve všech třech částech uměleckého díla pro VŠB tvůrčím způsobem pracuje s prvky, které ho nepřestanou zajímat a inspirovat i v dalších letech.

Symboliku svého díla autor přenesl z monumentálního měřítka i do komorního výtvarného projevu, jehož výsledkem bylo několik návrhů univerzitních medailí, zpracování znaku univerzity i práce s písmem jako prostorovým výtvarným objektem.

Technikou tryskání pískovcových desek Vladislav Gajda vytvořil i další díla, mezi nimi i reliéf Zrození železa (1968-1970), který se na univerzitu dostal až po téměř padesáti letech od jeho vzniku. Reliéf byl původně součástí vstupu do sociální budovy závodu 2 (Nová ocelárna) někdejších Vítkovických železáren (dnes Vítkovice Steel). Vzhledem k bourání budovy a nezájmu stávajícího majitele byl reliéf v roce 2019 sejmut a přemístěn díky iniciativě Univerzitního muzea VŠB-TUO, je instalován v interiéru vstupního prostoru Univerzitní auly.

Sochař Vladislav Gajda překročil ve svém díle i hranice regionu. Jedna z jeho reliéfních tryskaných stěn z hořického pískovce monumentálních rozměrů 1100 x 360 cm byla vytvořena pro stanici metra Kačerov v Praze. Stěna vznikla v letech 1972-1973, takže časově její návrh bezprostředně navazuje na umělcovu práci na reliéfu Uhlí a železo / Zrod uhlí pro VŠB. Ze skic k dílu z autorově archivu lze vyčíst, že i v tomto případě umělec vedle sebe postavil síly přírodní a lidské dovednosti technické, což v tomto případě reprezentuje motiv města.

V městské části Poruba, jejíž součástí je rovněž areál VŠB-TUO, se dnes nachází celkem jedenáct Gajdových prací. Všechna díla jsou veřejně přístupná a zájemci si je mohou prohlédnout přímo v prostoru, pro který byla původně určena nebo tam byla z různých důvodů přemístěna.

V celé Ostravě najdeme Gajdova díla na veřejných prostranstvích, kam byla původně navržena často ve spolupráci s architekty. Další díla Vladislava Gajdy na území Ostravy jsou evidována a popsána v Databázi uměleckých děl v architektuře a veřejném prostoru města Ostravy www.ostravskesochy.cz/. Mimoostravské Gajdovy práce jsou povětšinou přítomny v celorepublikové databázi Sochy a města www.sochyamesta.cz.

Aktuální informace o univerzitní výtvarné sbírce VŠB-TUO včetně děl Vladislava Gajdy a digitální forma publikace Univerzita a umění jsou na www.vsb.cz/muzeum/cs/.

Eva Špačková

Média

Fotografie Vladislava Gajdy

Dílo Vladislava Gajdy

Literatura a zdroje

DVOŘÁK, František. Vladislav Gajda. Ostrava 1980

HOLÝ, Petr a ŠŤASTNÁ, Marie. Gajda, Vladislav. In IVÁNEK, Jakub a SMOLKA, Zdeněk (eds). Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. Ostrava 2013, s. 275

IVÁNEK, Jakub. Ostravské sochy. Databáze uměleckých děl v architektuře a veřejném prostoru města Ostravy. Dostupné z: www.ostravskesochy.cz

IVÁNEK, Jakub a ŠPAČKOVÁ, Eva. Sochař Vladislav Gajda a jeho dílo pro Vysokou školu báňskou. In: Ostrava 32. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. Ostrava: Statutární město Ostrava 2018. s. 77-101

JEMELKA, Martin. Gajda, Vladislav. In Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Supplementum č. 2. Ostrava 2013, s. 49–51

ŠPAČKOVÁ, Eva, ŠŤASTNÁ, Marie a IVÁNEK, Jakub. Univerzita a umění. Umělecká díla ve veřejném prostoru VŠB-TUO / Art on Campus. The Public Art Collection at VŠB-TUO. Ostrava 2017

Užitečné odkazy

Archiv

Aktualizováno 02. 12. 2025