Salichová, Helena (1895-1975)

„Umění není jen zrcadlem světa, ale i cestou k hlubšímu pochopení lidské duše.“

Helena Salichová

Helena Salichová se narodila v Kyjovicích v rodině řídícího učitele Josefa Salicha. Na formování Heleniny umělecké osobnosti měl zásluhu její otec, který ji odmalička seznamoval s hudbou, učil ji hrát na klavír, avšak výrazně umělkyni ovlivnila také chůva Hana Proská, která v ní podnítila zájem o malování a také o lidovou hudbu a slovesnost. Zájem o malířství se u Salichové umocnil vlivem mladého malíře Vojtěcha Pernicy, absolventa pražské UMORUM, který v období první světové války působil na kyjovickém zámku a který ji zasvětil do základů umělecké tvorby. V období desátých let dvacátého století se rovněž začala věnovat sběratelské činnosti, zajímala se o folklorní vyprávění i hudbu, což mělo vliv na podstatnou část autorčiny literární tvorby.

Po absolvování Hospodářského kurzu dívčího při Vzdělávacím ústavu sester dominikánek v Klimkovicích, kde získala způsobilost vyučovat dívčí ruční práce, odešla do Prahy studovat malbu na Akademii výtvarných umění v Praze. 

Při studiích se seznámila s Antonínem Hálou, za kterého se v první polovině dvacátých let provdala. Od druhé poloviny dvacátých let se autorka trvale usadila na Ostravsku, konkrétně v Polance nad Odrou, kam se přestěhovali její rodiče. Zlomovým se stal pro autorku rok 1927, kdy umřel její otec, ale také se jí narodil syn Milan (1927-1993), v němž nacházela inspiraci jak pro svou spisovatelskou, tak výtvarnou tvorbu. Manželství Heleny Salichové nebylo šťastné, kvůli Hálovým problémům s alkoholem se Helena dostala do dluhů, na přelomu dvacátých a třicátých let prožívala existenční i finanční krizi. Na začátku třicátých let se Helena Salichová s Antonínem Hálou rozvedla a zůstala sama se svým synem. I když byla zaměstnaná jako učitelka ručních prací v Krásném Poli, musela si přivydělávat pletením svetrů nebo hraním na klavír v ostravských biografech.

Po pracovní i lidské stránce byl pro Salichovou velice přínosný rok 1928, kdy se seznámila s majitelkou třebovického panství, německy píšící spisovatelkou, básnířkou a mecenáškou Marií Stonou (1961-1944) a s její dcerou, v té době již známou sochařkou, Helenou Scholzovou-Železnou (1882-1974). Na třebovickém zámku, přezdívaném slezský Výmar, se konala pravidelná setkání kulturní elity dané doby. Stona si do zdejšího salonu zvala spisovatele, výtvarníky i hudební skladatele, což mělo pro vnímavou Helenu velký přínos. O tom, že se Salichovou Maria Stona úzce spolupracovala, svědčí i Stonin autobiografický román Před pádem (Vor dem Sturz), který Salichová přeložila do češtiny.  V roce 1936 vyšel ve Vilímkově nakladatelství a u českého čtenářstva získal nemalý ohlas.

Možná i díky stykům s touto pokrokovou společností měla Salichová v roce 1933 společně se svou švagrovou, lékařkou Magdou Salichovou, v ostravském Domě umění osvětovou přednášku pro ženy, zabývající se otázkami oblékání, kosmetiky, barevné typologie a zdravé životosprávy. Jestli takto přednášela i na jiných místech, nevíme, její aktivity však pokračovaly. Salichové hlas se ozýval z ostravského Radiojournalu, kde pravidelně hovořila o umění a o své sběratelské a etnografické činnosti.

V roce 1945 iniciovala společně s Jindřichem Šajnarem akci Budujeme Slezsko, která měla zajistit finanční prostředky pro válkou poškozené slezské obce. Projekt Budujeme Slezsko byl vyhlášen 23. září roku 1945 na Ostré Hůrce u Opavy. Hlavní organizátorkou této aktivity usilující o obnovu válkou zničeného slezského území byla právě Helena Salichová. Škody na tomto území byly rozsáhlé, právě zde se odehrávaly poslední boje 2. světové války. Kromě početných ztrát na životech se spousta slezských obcí ocitla v rozvalinách a bylo potřeba získat dostatek financí na jejich obnovu. Salichová se svými díly snažila podat zcela pravdivý pohled na zkázu této části země a vzbudit v lidech z méně postižených území pocity solidarity a pomoci. V letech 1945-1949 organizovala putovní výstavy upozorňující na daný fenomén, podporovala družbu měst Moravy a Slezska (partnerským městem Klimkovic se např. stala Praha, která této obci věnovala přes 3 miliony korun), organizovala finanční a hmotné sbírky. 

V padesátých letech se umělkyně věnovala mimo jiné ilustrátorské činnosti, opatřila ilustracemi sbírku Petra Bezruče Verše starého ještěra a soubor Slezské lidové písně z Bílovecka a okolí Milana Salicha a Jaromíra Richtera. V roce 1958 byla oceněna Výtvarnou cenou města Ostravy za celoživotní umělecké dílo a za zásluhy o zachování památek slezského lidového umění. 

Léta šedesátá se nesla ve znamení vydávání či výstav významných výtvarných cyklů, ale také se jednalo o období, v němž se Salichová dočkala několika dalších ocenění. V roce 1960 obdržela státní vyznamenání Za vynikající práci za výtvarné dílo v oboru grafiky a národopisu a ve stejném roce uspořádala krajská pobočka ČSVU v Ostravě k jejím 65. narozeninám soubornou výstavu. V roce 1967 byla Salichové udělena Cena Petra Bezruče u příležitosti stého výročí narození básníka.

V roce 1975 se Helena Salichová dožila osmdesáti let, v souvislosti s tímto výročním jí byl udělen titul zasloužilé umělkyně a Galerie výtvarného umění v Ostravě jí uspořádala obsáhlou retrospektivní výstavu, které se autorka osobně zúčastnila. Její zdravotní stav se ale bohužel postupně zhoršoval, zemřela téhož roku 2. července v ostravské nemocnici. Veřejnost se s Helenou Salichovou mohla rozloučit 8. července ve foyeru Domu umění. Ostatky umělkyně jsou uloženy na hřbitově v Polance nad Odrou. Věčnou stráž a ochrannou ruku nad touto výjimečnou ženou drží postava ženy od sochaře Miroslava Rybičky, umístěna na jejím náhrobku.

Na počest Heleny Salichové vznikl v roce 1982 v Ostravě-Porubě při Vysoké škole báňské folklorní soubor nesoucí její jméno a o rok později byla v zámeckém Muzeu v Klimkovicích otevřena Pamětní síň Heleny Salichové. V roce 1985 byla ve vstupním vestibulu Základní a mateřské školy v Polance nad Odrou odhalena pamětní deska věnovaná této umělkyni od sochařky Janulíkové. V této budově je i pamětní síň, v níž jsou umístěna díla, která této škole malířka ještě za svého života věnovala. Jméno Heleny Salichové nese i polanská základní umělecká škola. V roce 1995, v rámci stého výročí autorčina narození, byl na domě v Polance nad Odrou, ve kterém téměř padesát let žila, umístěn nápis: „ V tomto domě žila a tvořila v létech 1929 – 1975 akademická malířka Helena Salichová“.

Časová osa

Aktualizováno 04. 06. 2025