Ukončení těžby uhlí na Ostravsku

30. června roku 1994 bylo vytěženo poslední černé uhlí v Ostravě. Pojďme si zrekapitulovat historii černého uhlí na Ostravsku.

…z pohledu geologa

Za vznikem „ostravského“ uhlí se musíme podívat do dávné minulosti, až do období prvohor. V období karbonu se dnešní ostravsko nacházelo v blízkosti rovníku. Tehdejší krajina umožňovala v jezerech a mořských zálivech ukládat nesmírné množství rostlinného materiálu v mnoha vrstvách nad sebou, které byly překryty usazeninami jiného původu, například pískem. Z těchto usazenin vzniklo v průběhu věků černé zlato, karbonské uhlí.

V průběhu následujících miliónů let se takto nahromaděné vrstvy různého materiálu zvedaly, obrušovaly, klesaly a stlačovaly, až z těchto starých prvohorních vrstev zůstalo v Evropě několik oblastí s výskytem karbonského uhlí, které označujeme jako uhelné pánve. Pro nás je důležitá Hornoslezská uhelná pánev, jejíž součástí je také ostravsko.

Chci vědět více:

… z pohledu archeologa

Nad soutokem řek Odry a Ostravice se vypíná bájný vrch Landek, tvořený horninami karbonského stáří s výchozy uhelných slojí na povrch. Z archeologických výzkumů vyplývá, že toto místo bylo před více než 20 tisíci lety osídleno lovci mamutů. Z nálezové situace se lze domnívat, že právě tito pravěcí lovci z Landeku byli prvními lidmi na světě, kteří pravděpodobně využili uhlí v ohništi. Lze předpokládat, že „hořící kámen“ získával pravěký člověk ze země pomocí nástrojů vyrobených z paroží, a snad si můžeme dovolit tvrdit, že byl i prvním „horníkem“ na světě. O inteligenci a kreativitě pravěkého člověka nelze pochybovat! Vždyť o tom svědčí další zdejší významný nález – Petřkovické Venuše (postava ženy vyřezaná z krevele).

Zdroj: VOPASEK, Stanislav. Dějiny hornictví, aneb, Jak to bylo s uhlím na Ostravsku. Ostravica, sv. 9. Ostrava: Repronis, 2005. ISBN 80-7329-099-5.

Chci vědět více:

… z pohledu folkloristy

Pokud bychom o ostravském uhlí chtěli hovořit s lidmi, kteří se zabývají shromažďováním legend a pověstí, určitě by se v této souvislosti zmínili o Janu Keltičkovi. Pověst říká, že když se v nouzi sháněl po dříví, aby si měl na čem udělat oběd, pokácel ovocný strom na svém pozemku. Mezi kořeny pak narazil na černě zbarvené kameny, které vydávaly větší žár než dřevo. Tato událost se měla odehrát někdy kolem roku 1750 v údolí zvaném Burňa (na pravém břehu řeky Ostravice, v dnešní Slezské Ostravě).

Chci vědět víc:

… z pohledu historika

Podle archivních pramenů víme, že hejtman přerovského kraje, hrabě Václav Kořenský žádal v roce 1753 o udělení privilegia na těžbu uhlí, které bylo nalezeno na panství hraběte Wilczka v Polské (dnes Slezské) Ostravě. Další písemnost z roku 1757 uvádí, že místní řemeslníci používají kamenné uhlí ve svých dílnách pro vylepšení uhlí dřevěného. Kamenné uhlí se tedy podle archivářů a historiků těžilo už v této době. Zvýšený zájem o těžbu kamenného uhlí zde projevil až Martin Augustin Johann von Kühlenz, který získal povolení na těžbu uhlí od Císařského dvora ve Vídni. Stalo se tak 15. dubna 1785.

Landek se v této době nacházel v tzv. pruském Slezsku. V roce 1780 zde prokázal rychlebský důlní měřič Scholze výchozy dvou těžitelných slojí a již v toce 1782 dostal majitel pozemků, Jan Adam svobodný pán Gruttschreiber, koncesi s právem ražby štol. V roce 1782 tak vzniká důl Anselm — první hlubinný důl ostravského revíru!

Z počátku se uhlí získávalo z mělkých jam, šachtic anebo ze štol – z vodorovné chodeb, kterými se vstupovalo do úbočí kopců, které byly nad úrovní hladiny řeky Odry a Ostravice. Těžba zasahovala nehluboko pod povrch.

V roce 1835 byla na dole Ferdinandovo štěstí na Landeku zahájena hlubinná těžba černého uhlí.

Významným impulzem pro těžbu, a tedy využívání černého uhlí, byl vynález parního stroje. Efektivní využívání parního stroje vyžaduje tepelný zdroj o vyšší výhřevnosti, než může poskytnou dřevo nebo dřevěné uhlí.

Zároveň k rozmachu těžby černého uhlí v ostravsko-karvinském revíru přispělo založení Rudolfovy huti ve Vítkovicích v roce 1828.

Ostravsko v tomto období zažívá nebývalý rozvoj. Zintenzivňuje se a zdokonaluje těžba uhlí, vyrábí se z něj koks jako palivo a redukční činidlo ve vysoké peci při výrově surového železa, to se následně zpracovává, buduje se železnice… S tím je spojen prudký nárůst počtu obyvatel, stavební boom, kdy vznikla řada hornických kolonií, které jsou z architektonického hlediska velmi zajímavé. Ostravsku se pochopitelně nevyhnuly důsledky společenských a politických změn vyplývající z vývoje po první a druhé světové válce, které vyústily až ke znárodnění dolů a vzniku Ostravsko-karvinských kamenouhelných dolů. Avšak až do nedávné minulosti stála těžba za rozvojem našeho regionu.

Po politických a celospolečenských událostech v roce 1989 prošlo Ostravsko dalšími výraznými změnami. 1. ledna 1991 došlo ke zrušení státního podniku a zřízení akciové společnosti Ostravsko-karvinské doly.

Chci vědět víc:

Útlum a konec těžby v Ostravě

Mnozí lidé se na postupný útlum a konec těžby uhlí v Ostravě a v okolí dívají se sentimentem a s hořko-sladko-černými vzpomínkami. Fakt je ten, že útlum uhelného hornictví není a nebyl jen problém České republiky, ale téměř celé Evropy, a to již od šedesátých let 20. století. U nás se útlum těžby uhlí posunul až do období po sametové revoluci, protože před tím především z ekonomických a politických důvodů náš stát maximálně využíval tuzemské suroviny a obchod s nimi. Po roce 1990 se s otevřeností naší ekonomiky snížila konkurenceschopnost a začalo se přehodnocovat, jaké uhlí a za jakých podmínek těžit. Na mnoha místech v České republice došlo k útlumu a konci uhelných a rudných dolů. A i když se v České republice recykluje, anebo jinak získává mnoho různých surovin energetických (uhlí, ropa, uran), i stavebních (kamenné bloky, štěrk, vápenec, keramické jíly, cihlářské hlíny, sklářské písky, břidlice) nebo i šperkařské granáty apod., těžba uhlí v Ostravě skončila.

Na Ostravsku, tedy v okrese Ostrava-město, před 30 lety 30. června 1994, vyjel z podzemí ostravského Dolu Odra poslední vozík s uhlím a po 212 letech tak skončila těžba černého uhlí na území města Ostravy. Již v roce 1991 skončilo dobývání uhlí v Dole Jan Šverma, v roce 1992 se přestalo těžit v Dole Ostrava a v roce 1993 v Dole Heřmanice. V roce 1990, před začátkem útlumu těžby, pracovalo v těchto ostravských šachtách téměř 20 000 lidí.

Chci vědět víc:

Těžba uhlí v okolí Ostravy

Ještě před několika lety se těžilo uhlí na Frýdecko-Místecku, tedy v okrese Frýdek-Místek na dole Paskov. Poslední uhlí se vytěžilo 31. března 2017.

V karvinské části ostravsko-karvinského revíru byla k 31. říjnu 2019 ukončena těžba na Dole Lazy, k 23. únoru 2021 skončilo dobývání uhlí na Dole Darkov a 27. února také na Dole ČSA. V revíru zůstal jediný činný důl ČSM s lokalitami Sever a Jih. Zde se počítá s pokračováním těžby do konce roku 2025, s možným přesahem do roku 2026, do vytěžení posledních porubů, s cílem zabezpečit dodávky uhlí pro výrobu tepla a elektřiny. Poté je v plánu Důl ČSM uzavřít.

Při pohledu na rozložení české části Hornoslezské pánve najdeme také Frenštátskou oblast. V Novojičínském okrese se tam nachází ložisko uhlí, které mělo být vytěženo dolem Frenštát. Zajímavostí je, že tento důl, připravený k těžbě, byl v roce 1991 uveden do konzervačního provozu a dne 14. srpna 2023 byla na dole symbolicky ukončená činnost. Důl bude zlikvidován.

Chci vědět víc:

Současnost a budoucnost

Konec těžby uhlí neznamená konec dolů. Po ukončení těžby se na těchto dolech musí mnoho let provádět množství opatření, která jsou teprve potom zakončena úplnou likvidací. Z nejrůznějších důvodů je potřeba udržovat na Ostravsku v provozu různá důlní díla, mezi která patří například i vodní jáma Jeremenko, kterou najdete poblíž křižovatky ulic Rudné a Místecké. Provoz vodní jámy zajišťuje státní podnik DIAMO.

Je pravděpodobné, že i další generace Ostravanů se bude setkávat s následovníky těch, kteří na Ostravsku těžili uhlí. Tito odborníci budou stále žádaní k zajištění čerpání vody z podzemí, aby se dál mohlo těžit v dolech na Karvinsku, k bezpečnému odvádění důlních plynů z míst, kde by mohly škodit, anebo k rekultivaci a revitalizaci míst, na kterých se nějakým způsobem projevila těžba.

Hornictví v našem městě budou dlouho připomínat hornické památky, muzea, rekultivovaná, revitalizovaná posthornická krajina.

Nositelem tradice a vzdělávání v oblasti hornictví je již 175 let VŠB – Technická univerzita Ostrava, jejíž první desetiletí historie se psala v Příbrami. Právě kvůli potenciálu a rozvoje našeho kraje se škola v roce 1945 přestěhovala do Ostravy. Kromě moderních technických, přírodovědných, environmentálních a ekonomických oborů se zde způsoby těžby a využívání nejrůznějších nerostných surovin učí dodnes. Pedagogové předávají své znalosti a lásku k oboru nejen vysokoškolským studentům, ale také mladé generaci v programech Junior univerzity.

Chci vědět víc:

Zkušenosti důlních inženýrů potřebujeme v menší nebo větší vzdálenosti od Ostravy při těžbě dalších surovin jako třeba štěrkopísek, břidlice, kámen pro hrubou a ušlechtilou kamenickou výrobu. Tyto suroviny se dnes stále těží a budou se těžit i v budoucnu. Samozřejmě svým množstvím a významem nedosahují takového věhlasu, který pro region měla a má těžba uhlí, ale hornictví a využívání surovin v našem regionu bude žít dál.

Ing. Martin Hummel, Ph.D., Mgr. Jarmila Černá a kol.

Média

Fotogalerie

Fotografie z Geologického kroužku a Letní školy s Permoníky.

Užitečné odkazy

Archiv

Aktualizováno 04. 12. 2024